Přeskočit na hlavní obsah

Mrtvý muž vrací úder

Lehký chaos. Tak by se daly popsat události uplynulých dní.
Z celé situace vystupují výrazně tři aktéři. Andrej Babiš, Miloš Zeman a Bohuslav Sobotka.

První z nich, ministr financí Babiš, je viníkem celé vládní krize, jakkoliv se snaží tuto skutečnost zamaskovat. Jeho aféry a skandály už dosáhly naprostého vrcholu. Odtajněné nahrávky s redaktorem Přibilem jsou jenom vrchol této pyramidy špíny. Každý, komu zbývá špetka zdravého rozumu vidí, jak se v zoufalosti snaží posbírat zbytky své cti, jak se zuřivě brání všem nařčením, není schopen rozumně a s klidem reagovat na jednoduché otázky, pokládané v rozhovorech. Skáče do řeči, brunátní v obličeji, vykřikuje silácké věty. Každý jeho pohyb a každé neverbální gesto ho usvědčuje, nic nenasvědčuje tomu, že by obvinění, kterým čelí, nebyla pravdivá.
Pokud ho lidé do této doby bránili, protože kauzy, ve kterých figuroval, byly příliš složité, než aby na něj ukazovaly jako na jasného viníka, nyní je tu aféra, které musí rozumět naprosto každý. Stačí si pouze pustit jednu, či druhou nahrávku a vychutnat si jeho politickou smrt na vlastní uši. Realita je ale přesto jiná.

Druhým aktérem je samotný prezident republiky.
Miloš Zeman, který si nenechá ujít jakoukoliv příležitost, aby na sebe upozornil a aby z jednoduchých oficiálních úkonů udělal celovečerní drama, opět nezklamal. Scéna, která se včera odehrála na Pražském hradě nemá v republikovém kontextu obdoby.
Naprostá potupa, které prezident premiéra vystavil, ponížení, které by se v tu chvíli dalo krájet. Prezident ukazující holí k mikrofonu, prezident který ignoruje slova nejvyššího muže ve státě a pokračuje ve svém připraveném monologu, po kterém se otočí a z místnosti odejde. Arogance nejvyššího stupně a zcela úmyslné poškození předsedy vlády v přímém přenosu, to všechno by v očích veřejnosti mělo Miloše Zemana naprosto zdiskreditovat. Realita je opět jiná.

A ze všech tří výrazných osob posledních dní vychází v očích veřejnosti jako nejhorší paradoxně ten třetí.
Premiér Sobotka. Politik, který byl pro mě donedávna symbolem nevýrazného státníka, neschopného jakékoliv akce. Najednou jako by v něm těch několik let mlčení vygradovalo a vylilo se v plejádu kroků a projevů, kterých jsme v posledních dnech svědky. Kroků, které jsou podle mého soudu velmi racionální a za které si ho velmi vážím.

Včera na Pražském hradě předvedl výstup, který z podstaty věci nemohl mít nijak připravený. Na nastalou situaci, ze které by jiní lidé v jeho postavení nebyli schopni nic vytěžit a stáhli by se, jak prezident plánoval, Bohuslav Sobotka reaguje spontánním, upřímným a racionálním projevem. Nenechává se rozhodit, klidně vysvětluje, nikoho nenapadá. Chová se přesně tak, jak by se měl premiér republiky v podobných krizích chovat. 

A přichází poslední krok, který se odehrál před několika hodinami. Stáhnutí demise a místo toho podání návrhu na odvolání ministra financí. Krok, kvůli kterému si premiér vysloužil nejvíce kritiky z řad veřejnosti, který je interpretován jako nejistota z jeho strany a nestálost vlastních rozhodnutí. Já ale opět musím nesouhlasit. Jakkoliv může jeho jednání působit chaoticky a schizofrenně, podle mého názoru se mu možná povedlo, řečeno lidově, "zabít dvě mouchy jednou ranou". A to ať už se jednalo o krok plánovaný, nebo spíš vedlejší produkt, který se náhodně podařil.

Představme si situaci, že by premiér odvolal Andreje Babiše už v úterý. Dá se předpokládat, že byl ministr na takovou situaci připravený, stalo by se tedy podle mého soudu přesně to, co Sobotka zmínil v odůvodnění podání demise, totiž to, že by z Babiše udělal v očích veřejnosti mučedníka. Ministr se nakonec do takové role rozhodl pasovat i přesto, že mu premiér udělal "čáru přes rozpočet", což se krásně projevilo následující den na stránkách jeho deníků, které ho přesně v roli chudáka a otloukánka se zalepenými ústy vykreslují, ačkoliv realita je vlastně jiná. Ale to je jiný příběh.

Sobotka tedy svým odvážným krokem bezpochyby překvapil a povedlo se mu téměř všechny uvrhnout do nejistoty a atmosféry, ve které nebyli připraveni jednat. Je více než přirozené, že právě v takovém období nejistoty se nejvíc ukazuje pravá tvář lidí, politiky nevyjímaje. Právě v tom spočívá genialita Sobotkova tahu na pomyslné šachovnici.
Babiš i Zeman tak najednou museli reagovat spontánně, neměli čas projevy probírat se svými týmy poradců. Najednou stojí obnažení před celým národem, který hladově touží po odpovědích a syrových reakcích.
Fakt, že právě v nastalé situaci se na Babiše objevily kompromitující nahrávky jenom dodává celé kauze sílu, otázka jestli načasování jejich vydání bylo účelové či nikoliv není podle mě momentálně příliš podstatná. 

Kamennou tvář dokázal lépe udržet prezident, pravděpodobně mu pomohla léta praxe v politice. Ale i on udělal chybu. Včerejší ceremoniál na Hradě odsoudila i celá řada jeho příznivců, něco takového je i v jejich očích přestřelením a zcela jasným pochybením jak prezidentova sekretariátu, tak prezidenta samotného. 
Naopak Andrej Babiš kontrolu nad sebou samým ztrácí, ukázkou jsou rozhovory s moderátorkami Drtinovou a Witowskou, ve kterých nebyl schopen odpovědět na jedinou otázku. Je na něm zcela jasně vidět, že je vykolejený, neví co dělat, podává trestní oznámení, osočuje všechny kolem sebe ze lži, ze spiknutí a z účelové kampaně proti jeho osobě.

A do toho všeho přichází Bohuslav Sobotka. Ten pohotově reaguje a situaci, která by mohla skončit jeho naprostým fiaskem, jež by mohlo prezidentovo manipulování s výkladem ústavy způsobit, proměňuje ve svůj prospěch. Jako by zasadil ministrovi financí poslední ránu, podává návrh na jeho odvolání, které nemá z hlediska Ústavy pro prezidenta jiné východisko, než poslušný podpis. Poté, co se Andrej Babiš sám zdiskreditoval v přímém přenosu, co na veřejnosti konečně začínají ožívat všechny jeho kauzy, premiér přichází se svým triumfem. Mrtvý muž, jak byl v posledních dnech titulován, pokládá vítězně nohu na umírající tělo prohnaného protivníka.

Tedy aspoň prozatím. Uvidíme, jakou strategii příští týden prezidentovi poradí asijští soudruzi.






Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Máte rádi, když se vám někdo směje do obličeje?

Po včerejšku jsou všichni plní dojmů, jindy klidné politické vody se bouří. Každý výrok politika je rozebírán, všechno se analyzuje, každý má k tématu co říct. Je poměrně těžké se v situaci vyznat, informací je spousta, pohledů na věc ještě víc.
A z toho všeho těží osoba, kvůli které celé tohle divadlo začalo. 
V normálních demokratických zemích by měl po politické kariéře, zdiskreditovaný, na společenském okraji. Po tolika skandálech a kauzách by slušnému člověku nezbývala jiná možnost než rezignace. Místo toho se nám Andrej Babiš vesele směje do obličeje. Z premiéra dělá pitomce, který položil vládu, ale zapomíná, že to byl on, kdo vládní krizi zapříčinil. Jako malý kluk se vzteká, kope kolem sebe a prstem ihned ukazuje na ostatní. Prstem, který by ale měl prvotně obrátit sám k sobě. A to nejhorší? Na celé aktuální kauze si vytváří další politický a morální kredit. A to způsobem, o kterém tvrdil, že nikdy nevyužil. Prostředky, o kterých se zapřísahal že mu nejsou vlastní. Přes média.
K…